Klub chovatelů králíků ZTd a ZBTd

Narodil se "trpaslíček"?

Chováte teddíky a vyskytlo se ve vašem vrhu nedochůdče, výrazně menší než ostatní sourozenci ve vrhu, které záhy zemřelo? Pokud ne, určitě se to jednou přihodí i vám. Je totiž dáno jen pravděpodobností, kdy při spojení králíků dojde k takové kombinaci různých forem genu odpovídajícího za vzrůst králíků, která je smrtelná. K takové situaci dochází na podkladě volné kombinovatelnosti alternativních forem genetických vloh, neboli genů, tzv. alel.

 

Typičtí zakrslíci s letálním genem jsou velmi drobní, mají vypouklejší oči a přestože nejsou schopni sát je jejich růst, zejméma srsti, uspíšen (ostatní mláďata ve vrhu jsou holá, ale trpaslíček má již 2 mm srst). Letální gen mu však nedovoluje přežít, a tak dle okolností nejpozději do čtyř dnů po porodu umírá na kachexii.

 

Zajímá vás podstata popsaného jevu? Věda, která popisuje a vysvětluje tuto a podobné zákonitosti, se jmenuje genetika. Její zákonitosti není snadné ve zkratce a jednoduše vysvětlit. Ale zkusme to.

 

Soubor všech genů organismu označujeme jako genotyp. Genotyp se tedy dědí po rodičích. Spojením dvou rodičovských genotypů vzniká potomek s novým genotypem, na kterém se z jedné poloviny podílí otec a z druhé poloviny matka. Genotyp zůstává po celý život jedince v podstatě neměnný a změnit se může jen dvěma způsoby: Buď mutací, to je náhodnou, nebo uměle navozenou změnou v genetickém materiálu, která je pak již dále dědičná. Anebo křížením, tzv. hybridizací.

 

Jak je organismus geneticky založen, jaký má genotyp, do toho přímo nevidíme. Potřebujeme-li se o tom přesvědčit, je to úkol, tak říkajíc, na dlouhou trať, protože musíme použít křížení. To, co naopak můžeme na organismu vidět přímo je jeho fenotyp, soubor všech jeho vnějších znaků. Zkrátka fenotyp je to, jak organismus vypadá. Fenotyp je výsledkem spolupůsobení dědičného základu (genotypu) a životního prostředí, v němž daný jedinec žije.

 

Různé formy jednoho genu, tzv. alely, mají mezi sebou různý vztah. Pokud projev jedné alely převládá nad druhou, jedná se o alelu dominantní. Pokud ustupuje, jedná se o alelu recesivní. U alel některých genů někdy není vztah mezi nimi vyhraněn a pak mluvíme o neúplné dominanci, nebo o neúplné recesivitě. Podle tohoto vztahu pak dopadá výsledek křížení: buď totiž se jedná o dědičnost s  úplnou dominancí (potomci vzhledem kopírují dominantního rodiče), nebo o dědičnost s neúplnou dominancím (potomci se liší od obou rodičů). Velký význam mají i samotné kombinace alel: Některé jsou pro organismus výhodné (heterózní efekt), jindy zase mají nevýhodné, až letální následky. Mimochodem, narození nedochůdčete, které se dožije jen pár hodin nebo dnů života, se nám může zdát smutnou stránkou chovatelství. Ale tak tomu prostě je. Příroda si vybírá daň za to, že si volnou kombinovatelností vloh a dalšími jinými způsoby zajišťuje co největší genetickou variabilitu. 

 

Králík, zajíc, člověk, ale třeba i kvasinky a řasy patří mezi tak zvané eukaryotické organismy. Společné pro ně je, že mají v buňkách morfologicky utvářená jádra. V buněčných jádrech  je obsažena desoxyribonukleová kyselina (DNK), ve které je uložena (zakódována) genetická informace o tom, o jaký organismus se jedná, o jeho velikosti, tvaru, barvě srsti, chování, povaze atd.

 

Jaderná DNK je alespoň v určitých fázích vývoje buňky zformovaná do zvláštních vláknitých útvarů, které nazýváme chromozomy. Počty i tvary chromozomů  jsou pro každý druh typické. Nebudeme si komplikovat výklad podrobností o rozdílech mezi tzv. pohlavními chromozomy a řekneme si, že králík má ve svých tělních (somatických) buňkách 44 chromozomů. Tyto chromozomy si můžeme pod mikroskopem prohlédnout a seřadit je podle tvaru a velikosti. Pak zjistíme, že jsou přítomny ve dvojicích. Jádro somatické buňky králíka tedy obsahuje 2 základní, stejné, tzv. homologické sady chromozomů, každá z nich po 22 kusech. Zapisujeme jako n = 22. Počet homologických sad v buňce označujeme termínem ploidie. Ta nejenom že se u různých organismů odlišliší, ale různí se i v rámci jednoho organismu: Somatické buňky jsou diploidní (2n, u králíka 2 x 22 = 44 chromozomů). Zato pohlavní buňky (gamety) jsou haploidní (1n). Jak je to možné? Gamety totiž vznikají ze zárodečných buněk tak zvaným redukčním dělení (meiozou), při kterém se počet chromozomů snižuje na polovinu. Proč se tak děje je jednoduché: spojením dvou haploidních gamet (haploidní spermie a haploidního vajíčka) vzniká diploidní zygota, která dalším dělením dává vznik diploidního zárodku. Bez redukčního dělení by pohlavní rozmnožování vedlo ke stálému zvyšování počtu chromozomů v jádrech, což není možné.

 

Představme si, že na chromosomech jsou místa, tak zvané lokusy, kde sídlí geny, neboli vlohy pro určitý znak.  Jedním z mnoha genů je vloha, která odpovídá za vzrůst. U králíků byl tento gen nazván zkratkou Dw, protože dojde-li k jeho mutaci, má to za následek trpasličí vzrůst (Dw je odvozeninou z anglického slova dwarf – trpaslík). Představme si, že mutací došlo ke změně původního „divokého“ genu Dw. Ten má po mutaci poněkud jiné vlastnosti a tak vzniká situace, kdy jeden gen má dvě alternativní formy, takzvané alely: Z „divoké“ alely Dw vznikla mutací alela, kterou zapisujeme jako dw. Z toho pro nás vyplývá důležitý poznatek, že totiž jeden gen může existovat ve dvou (ale někdy i ve více) alternativních formách, tzv. alelách.

 

Řekli jsme si, že králík má v somatických buňkách 2 sady chromosomů a že tedy se souběžně vedle sebe vyskytují 2 alely. Ty mohou být stejné, mohou se ale i lišit. Například původní divoký králík má sestavu DwDw a protože jsou obě alely stejné, mluvíme o tom, že králík je homozygotní. Nebo přesněji, že daný jedince je v daném genu homozygotní. Také může nastat souběžný výskyt alel dwdw. Opět dvě stejné alely vedle sebe, opět tedy homozygot. Jenomže v tomto případě je kombinace obou alel smrtelná, králíček s tímto genotypem se rodí jako nedochůdče a záhy umírá. Do třetice se může vyskytnout i kombinace alel Dwdv – a to jsou naši typičtí tedíci. Každá z obou alel je jiná a proto mluvíme o tzv. heterozygotech. Tito heterozygoti mají jednu alelu „divokou“ (Dw) a druhou alelu mutovanou, tedy dw. Vztah obou alel mezi sebou je neúplně dominantní, ale tak daleko zase nepůjdeme. A ponecháme stranou i fakt, že na lokusu Dw nejde jen o alelický pár Dwdw, ale o početnější alelickou sérii, v níž kromě jedné neúplně dominantní alely Dw existuje více recesivních alel dw (dw1, dw2, dw3…).

  

A jak je to tedy s tím, že se nám ve vrhu tedíků objeví nedochůdče? Pořídíme si chovný pár dvou typických zakrslých králíků, tedy dva heterozygotní rodiče s genotypem Dwdw. Somatická buňka každého z obou rodičů je diplodní, má 2 stejné sady chromozomů a tedy také 2 stejné chromozomy, v kterých sídlí lokus pro gen Dw, který určuje vzrůst králíka. Jenomže tyto dva chromosomy se u našeho heterozygota Dwdw liší: U jednoho chromozomu je přítomna  alela Dw, u druhého alela dw.

 

Při redukčním dělení zárodečných buněk vznikají u obou rodičů gamety (pohlavní buňky)  s haploidním počtem chromosomů. Z buňky s genotypem  Dwdv vznikají redukčním dělení dva druhy gamet: Jedny obsahují alelu Dw, druhé alelu dw

Je to jednoduché: Jedna buňka Dwdw se „štěpí“ na dvě, na  Dw a na dw. Můžeme si to znázornit schematicky takto:

 

Dwdv ä Dw

           æ dw

 

Předpokládejme, že samička vytvoří 4 vajíčka. Z nich 2 nesou alelu Dw a 2 nesou alelu dw, nic jiného totiž vyštěpit nemůže. Sameček přinese jako svůj vklad velké množství spermií, z kterých jedna polovina nese alelu Dw a druhá polovina alelu dw (opět nic jiného vyštěpit nemůže). Při spojení dojde k  k oplození vajíček. Jaké jsou možné kombinace? Udělejme si tabulku možností, kde doleva do prvního sloupce zapíšeme gamety jednoho rodiče (Dw, dw) a do prvního řádku gamety druhého rodiče (Dw, dw).

 

 

Dw

dw

Dw

DwDw

Dwdw

dw

dwDw

dwdv

 

Vidíme, že kombinací vznikají 4 možnosti, konkrétně zygoty o genotypu DwDw, Dwdw, dwDw a dwdw. Protože na pořadí alel (tak, jak jsme si je seřadili) nezáleží, je kombinace Dwdw stejná jako kombinace dwDw. Potom vidíme, že nám spojením vznikly tyto kombinace: 1x homozygot DwDw, 2x heterozygot Dwdw a 1x homozygot dwdw. Homozygot DwDw je větší než zakrslý králík a bývá plodnější. Heterozygot Dwdw je typický trpasličí králík, asi o třetinu menší než homozygot DwDw. Homozygot dwdw se rodí opět o třetinu menší než heterozygot, je to ale nedochůdče, které záhy umírá (kombinace dwdw je letální). Jedná se tedy o štěpný poměr 1 : 2 : l.

 

Závěrem dodejme, že v chovatelské praxi je štěpný poměr ovlivněn pravděpodobností setkání jednoho gamet obou typů a různými podmínkami a okolnostmi. Důsledkem je, že v praxi a zvláště při nízkých počtech nemusí mláďata vyštěpovat v přesném poměru 1 : 2 : l.

 

Autor článku: Vratislav Šnejdar

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode