Klub chovatelů králíků ZTd a ZBTd

Ptáme se

 

Pro čtenáře Zpravodaje Klubu přátel zakrslých Teddy jsme si připravili rozhovor s mladou studentkou 3. ročníku Gymnázia Dobruška, Klárou Vilímkovou, která se touto dobou začíná pomalu připravovat na přijímací zkoušky na Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno, kde by ráda po ukončení 4. ročníku studovala Český magisterský studijní program na Fakultě veterinárního lékařství. S přípravou prý začíná s předstihem – obavy z konkurence jsou velké a my jí tímto budeme přát úspěch a věříme, že jí její plány vyjdou. Při rozhovoru nás zajímal především její názor na její vysněné budoucí povolání, a tedy názor mladého člověka, co vlastně v dnešní době mladé lidi motivuje k práci se zvířaty. Její zajímavé odpovědi si můžete přečíst zde:

Nejprve by naše čtenáře jistě zajímalo, co mladou slečnu v dnešní době vede k práci se zvířaty, když dnešní svět je plný spíše úspěšných manažerek, jezdících v nových moderních vozech a cestujících po celém světe, jistě si i spousta z nich vydělává pěkné peníze?

Od mala žiju v blízkosti přírody, nedovedu si představit veškerý čas být zavřená v nějaké krabici a jednat s lidmi, přesvědčovat je, aby pracovali v můj prospěch. Přeskočila jsem fáze učitelek, tanečnic a modelek, kterými se obvykle chtějí stát malé holky a chtěla jsem hned veterinu. Nedokážu si představit, že bych studovala a živila se něčím jiným. Vždyť je úžasné, že můžu pomoci němé tváři a můžu mít na to kvalifikaci, že vím, že jí ještě neublížím neodborným zásahem.

Je naopak něco, co tě na práci veterinářky odrazuje?

Člověka se mohu zeptat, co ho bolí, jak se cítí, ale zvířete ne. Jsem si vědoma, že veterináři mají nějaké pravomoce, ač se to nezdaá, jsou dost omezené, mohou pomoci jen zvířatům, ke kterým je zavolá jejich majitel a o utracení zvířat, kterým se nedá pomoci, nebo se o ně nemá kdo starat ani nemluvím ...

To ale k práci veterináře bohužel také patří. Jsi připravená i na to, že nějakému zvířeti se již pomoci nedá a jedinné, co člověk může udělat, je trápení mu zkrátit?

Jsem, jinak bych do toho nešla. Eutanázie je tu také proto, že je to mnohdy lepší řešení a bezbolestné.

A otázka, kterou si neodpustím: Jaká máš doma zvířata?

Tři kocoury, fenku francouzského buldočka, slepice, spustu myší, několik let jsem se starala o několik morčat.

Znáš zakrslé teddy králíčky?

Teď už ano, ráda bádám, když už nic jiného, tak si o nich minimálně přečtu.

Nyní zpět k tvému vysněnému povolání: Chceš mít jednou svou vlastní veterinární ordinaci, či spíše v nějaké již zřízené spolupracovat s dalšími lékaři?

Jsem takovej snílek, takže počítám, že bych pracovala na nějaké klinice, nebo ve státní správě, prostě kde by se dalo, abych se zaučila, měla praxi a kdyžz bych zvládala náklady, tak bych si sama nebo klidně s některými kolegy založila vlastní ordinaci ... Jako holka to sama nemůžu zvládnout, protože bych ráda vyhověla nárokům všech, ale s mými šedesáti kilogramy bych nějakou práci v kravíně nejspíš nezvládala, to chce chlapskou ruku.

Jakým způsobem se tedy již připravuješ na budoucí práci veterinární lékařky?

Potřebuju vynikající prospěch ve škole, tak se snažím projít, jak nejlépe se dá, shromažďuji informace, hledám přiíimací zkoušky z předchozích let, snažim se kontaktovat studenty veteriny a nejvíc se ve škole zaměřuji na chemii a biologii, musím tomu věnovat dost času doma.

Existuje nějaké zvíře, o kterém sníš, ale zatím ho mít doma třeba nemůžeš, ale v dospělosti, třeba coby jednou veterinární lékařka si tento sen chceš rozhodně splnit?

S pomocí několika lidí bych ráda založila zvířecí útulek, chtěla bych si pořídit friského koně. Určitě se neobejdu bez psa a morčete. Ale nebranim se ani mluvícím papouškům. Strašně bych chteěla zkusit chovat lva nebo jiné kokovité šelmy a okapi. Uvědomuju si, že například lev nebude plyšák na mazlení, ale doufám, že bych byla schopná mu nechat nějakou jeho přirozenost, aniž bychom se vzájemně ohrožovali.

 

Nyní poslední otázka, ač ti rozhodně přeji úspěch, co když tyto plány nedopadnou?

 

Nejsem žádný fanatik a musím být vybavena na život, který je prý děsně krutý, takže mám zadní vrátka. Psychologové říkali, že i když nejsem vyloženě studijní typ, že nějaká mírně nadprůměrná inteligence tam bude (smích), že se hodím na studium jazyků. Už jsem si vybrala kombinované studium ruského a latinského jazyka. To bude jediné, o co budu usilovat v oblasti humanitních studií, jinak se zaměřím především na veterinu a tomu podobné přírodovědné obory.

 

Jménem Klubu přátel zakrslých teddy ti moc děkuji za tvůj čas a milý rozhovor a přeji ti, aby ti tvé plány se studiem vyšly!!!

 

Vypracovala: Kateřina Janečková

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode